Ve svitu umírajících hvězd
tiché reality vnímání
promítám své včerejší sny
na zadní stěnu dýchání
vnitřní hovory v němé prázdnotě
jak ozvěna v hloubi skal zní
sny zhmotnělé ranní mlhou
se rozplynou s kapkou poslední
v odlesku křídel nočních motýlů
blednou stíny vyprahlé duše
skrytý plamínek v ní rozhořelý
plane jasnou barvou
... i když tiše
Moc hezky napsané, působivé, dobře čtivé dílko. Nš mě trochu smutné a tak... našla jsem si právě v něm to své... ST! za obsah.
15.10.2010 08:29:00 | NikitaNikaT.
Taky mě napadlo ´kéž hned tak neuhasne...´- nu což, zase nebudu originální... ST :-)
12.10.2010 18:33:00 | TetaKazi
Krásně plamínková..pěkně se četla
08.10.2010 11:39:00 | xoxoxo