Slzy,
jako korálky..
Padají princezně,
do dlaní.....
Dívá se,
po tichu....
A v duši má prázdnotu,
tak jako nikdo z nás....
Nemůže spát,
ruce spíná k sobě...
A prosí Boha,
o návrat....
O vrácení času,
o její maminku....
Která jí šeptala pohádky,
kterým chtěla věřit....
A tak dnes v noci,
klečí holčička...
Na své posteli,
spíná ruce a nemůže pochopit...
Proč se to stalo,
do očí vhání se jí další slzy....
Rakovina,
o tom mluvili dospělý...
Slibovali,
že se uzdraví...
Věřila na šťastné konce,
ale i ty vzali za své.....
A samota dnes,
je jejím společníkem...
Na cestě,
k poznání....
Zajímavé pohledy se pokojem mísí
samota ...nebo nemoc,jí víc trápí.
Doufám,že pořádně do života zatne drápy
pak snad ještě žije náděj ,i když na provázku visí.
14.10.2010 23:24:00 | Danger