Děkuji zázraku zrození, že jsem,
každému ránu a dni se sluncem.
Za to, že sama život dát jsem směla,
že v lidech ještě láska nezemřela,
ó za to děkuji !
Že občas hýčkána jsem byla,
i když zlé bývaly časy.
Že matka po vlasech mne hladívala,
když ozvaly se zrady hlasy,
za to všechno děkuji !
Za nepřízeň osudu,
co naučí nás rvát se o život,
za krásnou náhodu,
co přichází nám vhod,
za to všechno děkuji !
I za to děkuji, že mohu stárnout.
Každému není přáno !
Až budou jiní mé duši vládnout
a připravovat pro ni nové ráno,
já řeknu...děkuji !
Moc hezké, mám ráda tyhle prožité verše, tuhle nádhernou ódu pro život, ano moc hezky o tom píšeš, zní to jako nádherné vyznání, jako poděkování zato, že se můžeme znova a znova probouzet do krásných rán a čerpat sílu a milovat.
16.10.2010 01:04:00 | carodejka