Chrámový

Se sklopenou hlavou sedíš před chrámem,
dovnitř tě nepustí, čaroděj je tu pánem.
Vyhnal tě do dálky pro tvojí víru,
vždyť ty jsi chtěla jen žít tady v míru.
Odejít nemůžeš, byť rozum tě táhne,
chceš změnit svět, kde nemoudrý vládne.
Do rukou bereš zbraň a otvíráš dveře,
uvidíš dítě pak a nad ním kněze.
Děvčátko umírá, pomalu slábne,
duše odchází, zmatek tu vládne.
Odcházíš k večeru, slunce už zapadá,
za tebou chrám prázdný tišše se rozpadá.
Nechtěli poslouchat cos chtěla jim říct.
proto teď neříkaj oni též nic.