Chladivé stěny temných komnat síně
A gobelíny pro teplo i krásu
Z loutny zní hudba do bujarých hlasů
když Trubadúr své paní pěje při hostině…
V kontrastu světel planou vlasy šíjí
A v koutě krbu z ohně čiší žár
Na strunách prsty vyloudí not pár
Trubadúr teskný, když se muži zpíjí…
Bělostné ruce pohár moku hladí
Půvab a něha prostorem jdou vstříc
Skrz nápěv srdce, teplem voskovic
Cit Trubadúra zmírá touhou, hlady
Je pouhým střípkem reje veselic
však talent jeho nástroj ženy ladí...
Přeji Tvému Trubadúru,
ať to má na dlouhou túru,...
...ať nepozná žádnou můru,
ale jenom motýlici,
co jí čiší úsměv z lící.
02.11.2010 02:50:00 | Špáďa
s tím šťastným jménem na rtech svých
teď s orlem o závod se pustím v let
ze vzdálených ať výšin oblačných
do krajů neveselých mi dáno pohledět
kde hrad, byť skvostný, ve svých zdech
mou Lásku v krutých deptá okovech
tam přístup střežen je a cesta není zpět
však klíč mi dán, s nímž stoupám po schodech
kde Lásku svou snad spatřím ve dveřích
pak závoj vzplane, jímž osud bývá klet
a řetěz řinčící na chvíli povolil a ztich
tím šťastným jménem, co mám na svých rtech
(Z pozůstalosti vysloužilého trubadůra)
:)
Jiří senior
16.10.2010 14:28:00 | j.c.