v ozdravovně...

v měkkém podzimním osvitu
zlatého přelivu bříz
rousám vřesovištěm
jako v šustivém pohybu bílých říz
ztichlým léčebným ústavem
jemné jehličí modřínů
vytváří divadlo modrých odstínů
s úsměvem ve tváři
ochutnávám kvasící mízu
vytékající z kmenů
i když
ještě není čas na večeři
ještě ke stolu neusednu
protože smích
zatím nepřichází...

do sešlosti nočních můr
se usadil bělokur
a myšlenky jak nevylíhlá kuřátka
pípají pod skořápkou...

proč je oko mouchy
složitější než to lidské
jak fungují toky
jak dokázal Xerxes
uskutečnit svou vizi průplavu
jak souvisejí
obyčejné dny v týdnu
se skandinávskou mytologií...

chtěl bych jednou
porozumět poselství
které od nepaměti
šeptáš Abigail
svými pramennými ústy
kamenným strážcům
zdobených padavým listím…

třeba o tom
že jen na nás záleží
podle jakých map se vydat
do neznámých krajů
nového letopočtu
jak si v labyrintu cest
vždy najít tu svou...