restituta...

procházíš
nepozorována
jako falanga
zocelená cností síly
využívající
své potenciály
ve volných prostorách
neoplývající řečmi..

diriguješ
skřehotavý chór skokanů
potvrzující chladnou čistotu vody
toužící
dýchat vzduch
jenž neprošel plícemi jiných
a snažíš se otevřít průsmyky
mezi horou myšlenek
na druhou stranu od nebes...

až tam kde dlí Alva
soumračník
z předměsíční země
fialových kaktusů
vitruvius smyslů
hledající v přírodě
inspiraci pro proporce
až tam uslyší zvuk syrinxu
tam zví ladnosti
tvých řeckých rysů...

pak ukážeš mi
locus amoenus
to místo líbezné
směsici zahrady a lesa
v krásách nepravidelnosti
tu krajinu těla
na loktech vystlanou
listovím rév
protkanou květinami
se vzory z tahitských kánoí
a peruánských nádob z tykví...

pohlédni mi pod nohu
existují místa
kam lze dojít
a odkud se dá vrátit
ale není možné je zachytit
jen prožít...

má Bibiano...plná života….