Tak jako hrozny, z přemrznutých vinic
o tom, co bude nemám ponětí
dnes překonávám, sama sebe viníc
prostor, jenž čítá sedmé století…
Tak jako duše, z posmrtného těla
o tom, kam míří a kam poletí
nemám ni tuchu, i když bych moc chtěla
opouštím tiše sedmé století…
Tak jako láska, dumající stále
o tom, proč chladnou vřelá objetí
dávám své sbohem spolu se svým vale
dějišti básní v sedmém století…
Tak jako vědma, z vesmírného zdroje
o tom, kdy čas nás vlídně posvětí
bych znalost chtěla, stejně tak se projet
naposled tím mým sedmým stoletím…
Moc by ji slušely notičky. Má výborný rytmus, je zpěvná.
No prostě líbí se mi.
19.10.2010 05:17:00 | Písnička
dáváš se celá
kousky duše i těla
jak při svatém přijímání
nejsi k mání
ale k naplnění číše
pookraj
dobrem,krásou,poezií
já žiji s tebou
sny i boly
ve chvílích
kdy sdílíš,dáváš a máš
srdce na dlani..
ST
18.10.2010 21:24:00 | Mbonita
K té sedmistovce chci ti poblahopřát,
to počet dílek tvojích zde,
věřím, že brzo bude osmistovka,
vždyť další básní do toho už jdeš.
:-)) Ahojky Bobi
18.10.2010 09:58:00 | bobi bobie