Je něco po půlnoci,
já jen tak do tmy zírám,
je něco po půlnoci,
slzy z tváře stírám.
Je něco po půlnoci,
v místnosti těžký je vzduch,
je něco po půlnoci,
náhle objevil se duch.
Je něco po půlnoci
a strach srdce mé svírá,
je něco po půlnoci,
duch stojí a tiše zírá.
Tu paprsky měsíční
oči mé oslepily
a duch se náhle mění
v nádherné tančící víly.
Je něco po půlnoci,
nechápavě do tmy zírám,
je něco po půlnoci,
víčka mi klesají, usínám...
No já budu asi zase ten zlej, ale mě to neoslovilo. Taková říkanka, bez hlubšího smyslu. Je tam sice pár zajímavých obrzů, ale ot j asi vše. Co mi nesedlo je rozhodně to opakování jenoho verše. Sorry
12.01.2006 07:41:00 | Manik