Anotace: ...tak jsem to napsala...STOP...proč, to však nevím...STOP
Je něco po půlnoci,
já jen tak do tmy zírám,
je něco po půlnoci,
slzy z tváře stírám.
Je něco po půlnoci,
v místnosti těžký je vzduch,
je něco po půlnoci,
náhle objevil se duch.
Je něco po půlnoci
a strach srdce mé svírá,
je něco po půlnoci,
duch stojí a tiše zírá.
Tu paprsky měsíční
oči mé oslepily
a duch se náhle mění
v nádherné tančící víly.
Je něco po půlnoci,
nechápavě do tmy zírám,
je něco po půlnoci,
víčka mi klesají, usínám...
12.01.2006 07:41:00 Manik
No já budu asi zase ten zlej, ale mě to neoslovilo. Taková říkanka, bez hlubšího smyslu. Je tam sice pár zajímavých obrzů, ale ot j asi vše. Co mi nesedlo je rozhodně to opakování jenoho verše. Sorry