Melancholie

Po melancholickým nebi
se táhnou temný mračna,
ze kterejch postupně klesá…
smutná atmosféra podzimu.

Než listí na špinavejch ulicích
pomalu doletí na zem,
tak ještě jednou zatančí ve větru...
Svůj poslední tanec.

Na osamělýho chodce
-maličkýho- dole pod tím vším,
taky občas dopadne
jeho kousek toho všeho…

A uvědomí si, že končí
jedna životní etapa,
ale do tý další se mu nechce…
Má z ní strach.

Na podzim příroda umírá,
aby mohla zase žít.
Ale jestli to vzdá on,
už z roztátýho sněhu nevyroste…

Tak kolik takovejch podzimů,
ještě stihne,
než přijde ten jeho?
Ten poslední…

A listí bude tančit jako každej rok…