tovaryšská...

vracel jsem se
s truhlou od truhlárny
věčný učeň
pořád plný pilin
kolem mlýna
a tam na stavidle u náhonu
koupala nožky děvečka...

vlasy zuhelnatělých přesliček
propletené stříbrem měsíce
brnkáš na loukoť z kola
jako by to byla loutna
se strunami paprsků světla
všechno na tobě
do sebe zapadá
i ten černý havran
na haluzi za zádama…

zasněná do vesmírných proudů
jako náušnice
s rotujicí soustavou sluncí
na špičkách baletky
prohnutá do oblouku
že by i delfínova páteř zavzdychala
s kresbou zadečku
jako v rámečku
z kursu pro studia pokročilá

v jedné útlé ručce knížku básní
z které padají listy
leporela
pod druhou ze mě kouli
a štětcem maluješ nová území
k probádání…

věnec sedmikrásek
na koleni
v buvolím rohu
pintu vína nalitu
a cudně se zakrýváš nocí...

má Celestýno mávající...