Stařečkův příběh.

Anotace: Námět na tuto básničku jsem získal před 35lety v hospodě U Havlíčka v Českých Budějovicích od neznámého stařečka za pivo a doutník. Posuďte tedy, zda jsem své dvěkorunysedmdesát nevyhodil zbůhdarma.

Již fouká za plotem,
příroda venku dřímá,
na schůzce s děvčetem
studentům je již zima.

V hospůdce U Havlíčků
pivo ti hrdlo svlaží,
ubrusy prosty flíčků
a hospodský se snaží.

Slyš nářek harmonik
a k tomu mužský vokál.
Nekoukej na pětník,
vždyť plný je již lokál.

Hleď kouře závojem
kde volná místa skryta,
u kamen za stolem
už stařeček nás vítá.

V teple, hned vedle kamen,
příjemné je tu dlít,
stařeček žízní znaven
nechá se pohostit.

Na stáří zprvu žehrá,
pak řeč svou zavádí,
že život si s ním nehrál,
...vzpomíná na mládí.

V mládí již časně zrána
těžce prý pracoval
a za císařepána
do Uher rukoval.

Ach, ...za císaře pána,
když tehdy vojančil,
až do samého rána
muziku protančil.

V tom šenkýř tiše radí:
"Dejte mu na doutník,
snad dozvíte se rádi,
jaký byl milovník."

"To už je všechno dávno,"
stařeček naříká,
...krásku potkal to ráno
se jménem Eržika.

Jak hříva vraníků
je barva jejích vlasů,
ve víru valčíků
v náručí hledá spásu.

Vidí ji zas a znova
ve víru čardášů,
neb v srdci oheň chová
maďarských gulášů.

Sladká jak kousek dortu,
když se k ní přivinu,
jí víno dalo do rtů
dva kousky rubínů.

Vždy krásná je a hravá,
ta láska veliká,
pozná se když je pravá,
jméno má Eržika.

Od těch dob žádná láska
se téhle nerovná,
vždyť je to jeho kráska
a jeho královna.

Ona je jeho štěstí
o kterém vždycky snil,
to, které cestu klestí,
bys život naplnil.

Osudu nevěřit!!!
...nezve jen do tanců.
Často ti uštědří
hezkých pár kopanců.

Kde včera Štěstěna,
potvůrka zlatohřívá,
jak holka praštěná
dnes Smůla na tě zívá.

Gavrilo čímsi hnán,
snad učinil to v hněvu,
prý sedm střelných ran
zaznělo v Sarajevu.

"Gavrilo proklatý!"
...teď špatně se to říká,
jak rytíř zakletý
zabil nám následníka.

Válka, ...ta potvora,
si nyní zuby brousí,
nezvána za šera
nevinným krky rdousí.

Befelem "Maršemmarš!!"
zavelí hejtman směle,
"vojáku, ty se snaž
a zažeň nepřítele.

V dálce už cimbál lká
a ty víš, co to značí,
teď smutná Eržika
slzami oči smáčí.

S myšlenkou nevinnou
rychle čisti svůj kvér,
tvou hudbu jedinou
zahraje mašinkvér.

Válka si nikdy nevybírá,
smrtí zůčtuje denní plat,
kdo zatím ještě neumírá,
...zkus smrtí mlčky pohrdat.

Pevně sevři svůj bajonet,
již není času abys snil,
teď musíš lidi zabíjet,
jen proto abys bídně žil.

To, co jsi nepochopil
při hraní na vojáky,
krví jsi pokropil
v útoku na bodáky.

Kulka je argument tak vážný,
ač hovoří se pouze o "klice",
on totiž jeho anděl strážný
tak podobný byl sladké Eržice.

Rozpomínal se v duchu
na dívčin štastný smích,
však doléhal mu k uchu
jen nářek raněných.

Vždyť stačí to jen přežít,
než dozní bojů ryk,
máš tělo samý nežit
a hodnost desátník.

Červy máš v polévce,
na rakvi málem víko,
netoužíš po děvce,
chceš holku kvev a mlíko.

Na frontě bys marně hledal
dívku jak padlý sníh.
Lásku by stejně nikdo nedal,
zkusíš to v levných bordelích.

Holky jdou na dračku
a na stěně je nápis:
"Vojíni za kačku
a kaprál to má grátis!"

Stařeček slovu dostál,
býval to velký milovník,
...co tehdy za korunu dostal,
dnes necenil by za pětník.

Neřekne víc ni hlásku,
...prý se to neříká,
zač že mu svoji lásku
dávala Eržika.

V životě se tak věci dějí,
stařečkův o tom zpravil hlas,
příběhem o lásce a o naději,
jež nosí v srdci každý z nás.