Jsem sluneční paprsek,
který ve stínu přestává hřát
Jsem průzračná voda,
která při blátivém břehu není už pitná
Jsem lehká vůně,
nečitelná v mátovém křiku
Podle trávy na střeše
jsem poznala
okraj své mapy
A přestože jsem ztratila směr,
našel se řidič,
který mě odvezl doprostřed křižovatky,
a další mě se samozřejmostí gentlemana
vezl bez peněz, dokladů a Tvé lásky
na konečnou pohádky O popelce
Opět jsem se rozhodla
pro Liškov,
přestože z jeho špinavých chlupů
mám často vyrážku na duši
Tak jsem alespoň rozbila zrcadla,
která vrací plamenu jeho oheň
Třeba je někdy lepší žolík mlčení
ve hře afektů
Jsem dnes ztělesněná pohoda,
proto jsem odpověděla jen fackou ticha
Příště mohu být dupající ježek,
nebo vrah snů na útěku
Další procházka Tvým nitrem a tajuplností a bez námitek... prostě si u Tebe "chrochtám" :o))
24.10.2010 10:01:00 | labuť
Levandulko, jsou dny, jež nám osud úmyslně chystá, z někých důvodů, příčin. Tvé dílko mne velice zaujalo, malinko jsem se do něj vžila, ač nebudeš mi to věřit, co vybavilo se mi, byla cesta za Tebou, za Pájou. Ale ta cesta byla příjemná účelová, očekávaná, doufající, touhou očekávaná a věřící... slzy derou se mi do očí, když se dva světy rouzloučí.... Levandulko, cesta ne cesta, láska a víra posiluje, cíl v dohlednu naplňuje náš život... dělá jej bohatší. Mám Tě moc a moc ráda.
23.10.2010 22:24:00 | NikitaNikaT.
... a mimochodem - jsem na to hrdá, když se nerozčiluju, nepláču, nevztekám se...
"Příště mohu být..."
Mohu, protože ani já nejsem dokonalá... takže se také umím rozčílit, plakat, vztekat se... To záleží na mé vnitřní dispozici v den, kdy se setkám s nějakým výkyvem lidskosti...
23.10.2010 22:24:00 | Levandule
Je o skutečném bloudění, které jsem dnes zažila... a přitom jsem byla v tiché pohodě... a přemýšlela o lidech, reakcích... Třeba jsem se špatně vyjádřila. To, o čem píšu, jsem prožila a viděla...
23.10.2010 22:19:00 | Levandule
proc se mi zda,
ze tady nekdo vyhrozuje
a jeste je na to hrdej?
23.10.2010 22:12:00 | Romana Šamanka Ladyloba