Jako šeptání uháčkované z něžných slov.
Pápěří co nese dech do pohádky.
Jen zafoukej, ať mohu letět.
Probouzím se do fantazie,
kde nejsem pokřivená zrcadly jiných představ.
Mohu být tím čím jsi mě stvořil.
Veselou něhou co vytváří květy radosti.
Mohu být větrem co schodí ti šibalsky kloubouk z hlavy.
Jsem fúrií co klade pasti na ty co ničí.
Taky světem a on je mnou.
Jak hladina odrážím všechno kolem.
Tak honem ....
A já si myslím, že Tvoje slůvka zasejkc pohladila nás... Tvé dílko je moc hezké. ST!
23.10.2010 23:39:00 | NikitaNikaT.