DÍTĚ

(1)

Jak překrásné je zrození dítěte,
jež vstoupí do života,svých prvních minut.
Malinkou nožkou vkročí,do téhle země zakleté,
a ty!…Matko!..jeho štěstí si vynuť.

NĚŽNÉ,KŘEHKÉ,NEZKAŽENÉ,
vzlyká na prsou a v náručí,
Tak dej,…ať jeho první vzpomínky jsou vydařené,
Tak dej,…ať krásně na této zemi si pobrečí.

Tak usmívej se na synáčka,
co láskou zaplnil ti…srdce a sny.
Tak podívej se na miláčka,
jak v klidu,nakojený a bez starostí spí.

Prstíky má jako hedvábí,
milou a baculatou tvářičku.
Jeho bezmocnost ti strach nahání,
tak prosím!...uvař mu poctivou kašičku!

Až padne první slovo,z jeho úst,
a v tvých uších,bude to znít jako…MÁMÁ!
Pak poznáš,že další človíček je tu,
a ty!...už nikdy nebudeš sama.

(2)

Ale jednou nastoupí do školy,
puberta mu zakalí mysl.
Pak tě možná u srdíčka zabolí,
že…rychle s plenek zmizl.

Neměj mu to za zlé,
sama jsi nebyla lepší.
Kdysi to bylo tvoje mazle,
ale teď…už je dospělejší,větší.

Tvůj!...chlapeček,
se dnes žení.
včera si cucal paleček,
ale to už dávno přece není!

Pláčeš v obřadní síni,
jiná ŽENA!...ti ho odvádí.
Včera tvůj! ….dnes její!
nic s tím nenaděláš!....život už je takový.