Možná prostě jen tak půjdu

Možná prostě jen tak půjdu
po té skále, proudem, co z ní
od vteřiny ke vteřině vyvěrá
sama z něho od vteřiny ke vteřině povstávajíc
já - tep srdce a zrak a dech
Mezi nohama kameny a víry, pstruhy a pulce
a všechnu tu milou havěť svobodně se v proudu mrskající
Ale s hlavou v oblacích
a s rukama volnýma
jen kdybych už konečně pochopila k čemu
Snad abych je podala
těm, kdo se tím proudem brodí se mnou
snad abych se o ně směla na okamžik opřít
a snad abych vůbec udržela rovnováhu sama

až dojdu na okraj toho srázu
kde voda pádem do neznáma padá
Usednu na něj
a s nohama klimbajícíma nad propastí
budu možná jenom dlouho hledět do hlubiny

Anebo se přece jenom pustím
všeho a všech a hlavně sebe
Vždyť přece vím
že všechna voda vrací se do lůna všech vod
jen aby z něj mohla tryskat znovu

Celý život
k tomu zbaběle hledám odvahu