Nic jsi nevzdala....

Nedokázala ses vzdát,
s osudem se přestat prát.
Pro nás, pro děti,
pohledem do očí,
bylo to hned znát.
Po úplném pádu,
dokázala jsi opět vstát.
A svým dětem, tak
naději dát.
Nedovolit, aby život
to vzdal,
i když pohltil nás žal.
Osud jako by se nám
jen smál
a s chutí do života si hrál.
I v hodinu smrti
ses dokázala prát.
To já Tě donutila se vzdát!
Dost dlouho
jsi s tím bojovala.
Smířená v sobě se smrtí,
žít jsi dokázala!
Měl krutě skončit
Tvůj život.
Od života ten
největší podvod!
Jsem ale ráda, že víc
jsi už netrpěla.
Věř, že celým srdcem
jsem Tě milovala!
Ještě stále šíleně
moc Tě miluju!
Abys mohla být pyšná,
žít budu, Ti slibuju!
Maminko jen Ty víš,
jak strašně moc
mi chybíš!
Celé moje srdce
patří jen Tobě a
tatínkovi,
pošlu vám
své depeše po
nebeském poslovi.
Byli by jste
ten nejkrásnější
dárek k vánocům,
obrátím své prosby
vzhůru k nebesům!