Keltská balada

I.

Prach a písek
na hlavu si sypu,
písek a prach.
Ten teskný hlas
vrací se v ozvěnách…

Led a mráz
objímá mě těsně,
mráz a led.
Ó jak ta tvář,
ten zjev chladem bled…

Strach a stín -
sázky z výšin perutí,
stín a strach.
Stesk, jak to bílé tělo
houpe se na vlnách…


II.

Táhnoucí šiky hus a květy máků
poslední vzpomínku skýtají,
však stopu jejích vítr skryl -
tak ve hře bohů zas a znovu
osud v žitném poli zvítězil.

Prach a písek
pohltí nás oba,
písek a prach.
Zbývá jen hořkost,
zbytky pláče,
kamenný most
a za ním brána
(z kostí,
železa,
jasanu
a krve)
a osud je vrah.


III.

Léta míjí a tam za řekou
jak hrob, aniž kdo ví,
dub zapustil kořeny,
živen slzami a krví.