Konec

Nad řeknou stojím,
v závoji listí,
podemnou sráz a kamení,
trochu se bojím,
pak už to sviští,
jen náraz a lehké úpění.

Tak shodil jsem duši,
a zabil ji jedenkrát,
dnes hážu i srdce,
ať není o co hrát.

Prohrávam všude,
v pokru i ruletě,
topím se v nudě,
v ženách a ve světě,
topím se v slzách,
pocitech vzpomínkách,
topím se v řece,
a v malých studýnkách.

Oči teď zavírám,
a zírám přes víčka,
jak je tma krásná,
jak k smrti mě uhýčká,
odnese daleko,
tam kde už bude dobře,
kde povede loďku mou Cháron,
na mrtvé moře.