Kosmický host
Kosmický host
Až poletíme ke hvězdám
tak já vystoupím z rakety.
Šťavnatý řízek z kotlety
a k tomu zlaté krokety
si v knajpě U Lagrange dám.
Zavěsím se někde v rohu
srkajíc megacloumáka
nasadím výraz světáka
a pak si v roli diváka
vychutnám to dílo bohů.
Bílo-zeleno-modrý kýč -
kouli na pólech zploštělou
uvidím viset přede mnou
s pletenou bílou čepičkou
jak roztodivný dětský míč.
Dojatou slzu mám též v plánu
však nesetřu ji kapesníkem
jen cvrnknu do ní prostředníkem
do oceánu pod rovníkem
žbluňkne jak plovák z hydroplánu.
Baron na kouli dělové
vezme mě sebou cestou zpět
a i když Prášil je už kmet
zašeptám do ucha mu hned
o Zemi rýmy jalové.
Komentáře (5)
Komentujících (5)
Doporučit
Tisk
Pokochala jsem se...
za to ti píšu DÍKY...
i za výlet do kraje
vesmírné poetiky... :o)))
No a ten baron Prášil mě dostal... :o)
18.01.2006 15:34:00 | Cecilka
líbí se mi,taková svěží po ránku :)...btw : nesnaž se pochopit mé básně,jak jsem je myslel já,ale pochop si je jak Ty sám chdceš.Není to o tom někoho úplně doslova pochopit ;)
13.01.2006 06:55:00 | sköld
No, a tohle předcházelo (a po zrýmování mi z toho vypadlo jak vidno něco úplně jiného) :
Jsem kosmonaut,
co vypadl z rakety na půli cesty
naštěstí v hospodě u Lagrange
mají ještě otevřeno
uvelebím se hlavou dolů
a dám si megacloumáka
a budu se koukat na ten
bílo-zeleno-modrý kýč.
Dojatou slzu si neotřu,
lehce do ní cvrknu
a pošlu ji vstříc oceánům
a tisíc lomů světla
si ráda pro mě připraví,
že aspoň ona se smí vrátit domů.
A já nemůžu neslyšet
to absolutní
ticho.
12.01.2006 20:47:00 | Bajaja
