*
opřela se o trámoví na nové terase
co ještě voní dřevem
lidskou prací a dávnem
pozorovala oblohu
mračna se podivně kupila
a pomalu ji vtahovala do sebe
s jakousi zvláštní výzvou
..poleť také
necháme tě rozpadat po kapkách
třeba nad mořem
cos tak důvěrně znala
nad písečnou dunou
co je cítit milováním
a prachem dusajících kopyt
udělala pár kotrmelců
než srovnala dech
a začala se rozpouštět v prostoru
najednou
čísi myšlenka ji zastavila
roztavila v horkou lávu
a nechala ji vlít do sebe
*
nad mořem a nad písečnou dunou
mění mrak se v neslazenou kávu
to myšlenka zachvěla se strunou
jak k výši vznesla, o oktávu
***
Jiří senior
02.11.2010 19:01:00 | j.c.