Vteřinu za vteřinou
míjíme vlastní minulost,
s pohledem upřeným do daleka.
Před krutostí svých démonů
hledaje most,
když svíce prozření nás leká.
Pijeme z tůně hořkosti
plněné vlastním snem,
když kruté sladkosti
stanou se podšálkem
zlatého servisu života,
obráceného žalem vhůru dnem...
Vteřinu za vteřinou
míjíme vlastní minulost,
s pohledem upřeným do daleka.
Před krutostí svých démonů
hledaje most,
když svíce prozření nás leká.
je pravda že sny nás někdy zradí...ten začátek Tvé básně mě něco připomíná z mého života...krásně napsané ST!
29.10.2010 09:12:00 | xoxoxo