Plavající

Anotace: těm, kterým jsem kdy ublížila..

To už tak bývá…
Od rozbřesklýho rána,
kdy ještě slunce mívá
srdce pohlcené oblohou,
měsíc doširoka zívá,
celou dlouhou noc na nohou,
hvězda zatím nerozhoupaná,
sama tam tak nejistá,
jestli má zůstat,
nebo jít spát
a ty co zas se ztrácíš
v další probděné,
když zpátky se vracíš
na místa
tolik ošoupaná…

V krůčkovém poslechu,
po prochozeném listoví,
za dozvuky hlučného města
a výpary neplynulého dechu,
jak moc vzpomínka trestá,
když dohání k soli,
to se nikdo nedoví,
jak rychle se mění
odolnost hlubokého údolí,
jak velké vlastně
je nezapomnění,
dlouho…bolí?

Jako sklenice, co se rozletí
všude kolem na tisíc střepů
a přitom nemáš ponětí,
kdy a kde se zapíchne
do frekvence tepů,
jednou takhle
z pozdního večera,
jestli do krku
anebo přímo mezi žebra…

Však naštěstí
někdy jde mimo
a ty už méně chór
z prokleté lásky
můžeš dál
hledat štěstí v neštěstí,
v osudoví života,
můžeš dál
výtažky ze svých hor
proutím svázat do pomlázky
a opatrně poslat po vodě

…slyšíš?






klokotá…