z vody jí vykoukl obličej
kukadla měla zbarvená
podivným leskem
a ústa uzamčená
pečetním voskem...
pak se vynořila celá
a začala levitovat
asi tak metr nad zemí
jako copatá vločka v livreji…
zesláblé podzimní slunce
se snažilo proniknout mlhou
aby zjistilo co se to děje
a ona mezitím
začala míchat v ruce kostkami
jednu s druhou…
neměla žádné diadémy
jen mezi prsty na noze
květ chryzantémy
a na provázku
uvázaném na předloktí
se třepetali ve větru
papíroví ptáci...
vím
možná vypadala trochu excentricky
ale to nebylo nic
co by moje oči neunesly…
zadívala se na mne
a já si najednou připadal
jako holý strom v poušti
s kapkou ve větvích
na spadnutí
v které se odráží svět
jako lampa
co hladově polyká okvětí stínů...
ruka se plazí
po klapkách klavíru
a melodie padá
k hloubce prvotních tónů…
mezi ďolíčky v dlani
padly jedničky
a ona povídá
to jsi ty a já...
má nenarozená…
moc se mi líbí tvá představivost, fantazie a její úžasné vyjádření
co by moje oči neunesly…
a já si najednou připadal
jako holý strom v poušti
s kapkou ve větvích
na spadnutí
v které se odráží svět
jako lampa
atd...
co hladově polyká okvětí stínů...
30.10.2010 13:52:00 | Kapka
... už je mi jasné, že Tvoje představivost nemá hranice... a to je fajn!... :o)
30.10.2010 13:34:00 | labuť