Holé sepjaté větve
ve větru tiše modlí se
Mé srdce věštěním rozkrojené
leží s jablky na míse
Červivá hvězda ukázala
jak ubohá jsem, jak jsem malá
Můj stín se přes ulici
se mnou teď zpropadeně hádá
Přebírám suché lístky kopretin:
...mám...nemám...
...mám se ráda?
Já ho sice neslavím, ale vím o něm..krásně jsi tu atmosféru popsala :-)
01.11.2010 21:48:00 | Chancer
Ano, jistě se máš ráda... musíš, jináč by nešlo mít rád druhé a také nalézat jistá pochopení, či snad utěchu, ať už pro druhé, či sama pro sebe... třebas jenom tím, že napíšeš báseň a právě třebas takovouhle... ST!
01.11.2010 20:48:00 | NikitaNikaT.