Exekutoři v bytě

Anotace: Trochu alegorie i na osobní pocity

Exekutoři v bytě

Ztichl už dům,
a noc rozhodila sítě,
utišil se listí šum,
a já projíždím očima hbitě,
po stěnách mého prázdného bytu,
v láhvi na stole zbyla jen trocha kvitu,
liju ho v sklenici kterou jsem stihl schovat,
než odnesli všechno,
než stačili mě vylágrovat.

Za chyby platí se,
řekli odstrkujíc mě od knihovničky,
já spílal jsem jim,
ale byl jsem tak maličký,
nemoh jsem bojovat,
proběhli tu jak voda,
zbyl mi jen stůl a kvit,
a toho je škoda,
dal mi ho děda,
na oslavu maturity,
říkal hochu uč se,
ať jednou jsi sytý,
tenkrát měl pravdu,
kdybych ja se byl učil,
nemusel jsem vadnout,
jak krásný stonek bych pučil.

Teď však jak nádor jsem,
na oku společnosti,
každý si prstem ukáže,
každý mě popostrčí,
ale ne výš,
hazí mě dolů,
kdo nabídne ruku?
a řekne,
"Pojď, pujdeme spolu!"
Nevím ale třeba příjde,
a nabarví a zaplní,
stěny mé,
prázdné a bílé.