El hombre invisible

Jsem ten koho není vůbec vidět
Schován všem vašim očím
Tělo plné kulek
A pořád stejně chodím

Přes mě prosvítají
Světla pramínky v dírách
Po slovních výtkách
I tak si nic nedělám
A na svou roli si zvykám

Sám do sebe
Čím dál tím víc
Se uzavírám
Před vámi stoji
Vždy někdo jiný
Přesně tak
Jak ste chtěli

Někteří z vás
O tom ani nevěděli
Co se děje uvnitř
V mojem nitru
Na mámu se smát
V nitru brečet
.
.
.
Půjdu na mez
K tomu šípky
Umřu zapomenu
To co jsem zmeškal
Už stejně nedoženu