Přepůlené opojení

V opojení vlastní samoty
Vlhká rána a chuť mandlí
Za každou vlnou tvůj smích hladí

Prsty zabořené do barev
Kolem kouř modrých LMek
Omotán(i)papírovými draky
Topí anomálie srdeční

Stále tě vidí, v kostce cukru
Písmena co křičí v cestovním ruchu
odhazuje svou masku studu, v rozmanitosti hromů

Políbení na růž tváře
Utopení ve fotkách,tvá lež zraje
V přepůlené duši

Tam kde to začlo,nikdy to nekončí
Boří tvář do svetru z bavlny
Pozvolna sklenice rozbijí

Tma co ustává
Přes všechno co dostává
Kus ledu co roztál