Cosi nečekaného

Hodina smutku odtikává
v pomalém mlčení
vchody v písku přetékají
v slzách odpustků
ztemnělá cesta hříchu
vypráví o trýznivém loučení
přechody přes rušivé vlny
vedou chodce po zchátralém můstku

. . .

V naléhavém mučivém křičení
o bolesti bez radostných nadějí
v posýpkách voňavého koření
v myšlenkách, které u lidí utkvějí
se realita mění v propast bez citu
do které zoufalci padají
v den bez slunečního přísvitu
a v ní poté potají…

. .

…umírají…

.

bez blaha a žehnání
bez radosti
posledních jednání


bez přílišného sténání
v okamžiku
kdy již není čekání

jenom samá tma
a žalost sama