JÁ POČKÁM

Až bezvládně pohne se mi tvář,
oči ztratí se pod víčky.
Na poslední cestě,doprovodí mě bílá zář,
tak to už bude čas,na věnce a na svíčky.

Slzy smočí ebenové dřevo,
zemina se stane mojí peřinou.
A ty!...Lásko!...neplakej i kdyby se ti chtělo,
mysli na mě s každou vteřinou.

Nezapomeň,
ale žij,dál svůj život v klidu.
Tak nezapomeň,
já!...nechci!...aby jsi nosila v sobě vinu.

Musíš žít,
hledat dalšího člověka a štěstí.
Nesmíš jen snít,
musíš vstát a zatnout pěsti.

Vždy budu s tebou,
a se vším,co uděláš budu souhlasit.
Smrt a osud,mi sice život vezmou,
já!...na tebe tam počkám,protože nikdo nemůže tě nahradit!!!