Tulákova zima

------------------------------

V osikách na břehu dravé říčky,
slyšet je nářek, křik a žal,
běduje tam za svěšenými víčky,
tulák se sáčkem od křížal.

Na nohou bačkory lepené blátem,
na dlaních zářezy minulých roků,
v obličeji křivky tesané dlátem,
v tichosti mlčení mizících kroků,
vzdaluje se člověk jako já,
vzdaluje se člověk jako ty,
vzdaluje se symbol lidské lakoty.

*