ten z řádu chodců...
ten z řádu chodců...
rozkopal jsem cestu
pokácel plot
uvolnil prostor lesu
místo předzahrádky
se rozložilo rašeliniště
a na druhé straně
se dívám na jednu krásnou
pěkně bublající bažinu…
procházím se
když ostatní spí
a v té chvíli obdivuji
bravurní křivky
malebné architektůry
co nikdy nespí…
nejsem jemný
z venku možná hrubnu
doma bych mohl být hladký
nejspíš i víc citlivý a vnímavější
ale místo hedvábí parku
mám radši pralesní pytlovinu...
na podzimním břehu
se rozlilo teplé světlo
v pokojnou medovinu
a opřelo se mi do zad
zavětřil jsem čerstvé pastviny
a pořád mám chuť
dojít až tam
kde slunce zachází v zátočiny
tam kde roste bujná kukuřice
tam na západ
do divočiny
která hýčká
ten tajemný svět
z kterého se dá čerpat síla
ta která mi dodá
důvod proč žít
i proč umřít…
Komentáře (8)
Komentujících (8)
Doporučit
Tisk
Také si někdy říkám,už mi tu z těch lidí a přetechnizovaného světa hrabe...a takový sen v prostřed přírody uklidňuje...apropó...kde se tam nejblíže zapíná radiátor?:-)))
09.11.2010 17:48:00 | střelkyně1
celý den se těším, až Tě budu číst
celý den se třesu na Tvůj modrý list
a celý den mi hlavou mojí nějak procházíš
je večer už, a oč jsi mi teď blíž
tak o to smutnějc po přečtení k noci odcházíš...
08.11.2010 21:14:00 | šuměnka
jdu krajinou zákrut světla
v rukách pár cibulovin
ze záhonu u plotu
modravě šédá záclona
vloudila mi chlad
do konečků prstů
i tak se divím dál
mohutným pažím ořešáku
a hřeju v kapse
jeho plody
hody zimy
cítím ve vzduchu
vem mě za ruku
pohlaď jednodenním strništěm
a řekni jdem...zrýt další záhon
08.11.2010 20:34:00 | Mbonita
