V mezistádiu děťátka

Když dlouho okolkuje
a konečně se usadí,
jiná vmžiku připluje,
v nové tóny naladí,
křídly velkého rozpětí
do žlábků nasází
drobné střípky perletí,
ale to nestačí…
…další hned přichází
a já
přestávám mít ponětí,
oč tu vlastně kráčí…

Za hranicí nechápavosti
soucítím a plně vnímám
zmatení, boly, zvraty,
tiše s vámi v mysli dřímám
každodenní nespravedlivosti,
tajně hledám a snímám
zasukované podstaty,
důvody závratí,
kdože v nás klová
a naděje hatí,
znovu a znovu se vlínám
do uzlů cizích tratí
a nikdo se přede mnou
…neschová…

Občas si pobrukuju
s úsměvem na skráni,
otevírám lalůčky,
uvolňuju pnutí,
radostí tančím
poblázněné krůčky
ve veselé bázi,
jak kůň napříč plání
s rozevlátou hřívou,
sílou a chutí,
že nikdo jej
jen tak neporazí…

Někdy je mi těžko,
do prázdna zahleděně
přemýšlím
a ztrácím se,
vmotaná do sítě
na pouhé stěně,
sleduju skulinky
a nerozumím,
proč je toho tolik,
vždyť jsem dítě,
ještě dítě…



…tákhle malinký…