nepřímá...

Anotace: životní úměra...

nahodil jsem udici
uvelebil se
v polorozpadlé pramici
a koukal střídavě
na modro a do zeleně
když tu znenadání
ve větvích zapraskalo
ke břehu se snesla
holka jako květ
jen tak přisedla si
a začala vyprávět...

můj první žil s matkou
lehce excentrickou feministkou
další byl šikovný chytrý pořádný
až na to že mne nemiloval
a z té mojí existence
zatoužil raději
po dávce dekadence
pak ten
co se mi ve smokingu dvořil
vypadal jako inženýr
stavitel kartograf
prostě slušňák
s oblibou si mě měřil
a pak jsem zjistila
že je funebrák
další byl fajn ale notorik
jiný taky ze začátku príma
ale schizofrenik
taky elegán
co mě hravě
jednou rukou svedl
a pak tou druhou
radši chlapečky
za ruku vedl…

já se asi probudila
v prosluněném bytě
s výhledem na plané višně
myslím to se všemi dobře
přitom nemůžu najít někoho
kdo by myslel na mě
a tak se na mě lepí
vždy jen ti
s tváří odvrácenou…

no vážně
co mi na to řeknete?

měl bych pár rad
pokud vás nemiluje
bude vám bez něj líp
i bez těch dalších podobných
kupte si radši nové boty
a zajděte na zákusek
s horkou čokládou…

a pak si pořiďte chlapa
co vás bude mít opravdu rád...

už je to pár století
co mi to Brigid vyprávěla
a myslím že nelituje
má mě ráda
často povídá
a já jí taky rád
s láskou naslouchám
má doma svého tichého blázna…