Němá probuzení

Ve výkvětu duše
Jezdíš tramvajemi a vážeš uzle
Okolo plují ledové květy
Odhazuješ depresivní lidi a děti

Víno rozlité na parketách
Dotýkáš se rety nad polyesterenovými světy
Propichuješ bubliny ticha a dozrávání

Vítr se dere napovrch
Chuť lobotomie otevírá kruh
Odpadávají sladké kusy
Smích parfémů a pulzující srdce

Chuť nejistot vede
mačká Ti knoflíky od saka
Ví na co tě nalaká

Cítíš zkřehlé doteky
Odečítáš všechny slzy niterní
Utíkáš a vracíš se

Kroutíš boky, bojíš se
Konečná je nakreslená lež
Protekájící barvy se rády culí

Němost odkrývá se a budí
Dveře co zavírá na petlice,ale ty je pořád otevíráš stejně...