Věnováno jménu Pavel...

Věnováno jménu Pavel...

Anotace: Cesty naše a našich blízkých se často rozcházejí...Neměli bychom však na dobré , co z našich vztahů vzešlo, nikdy zapomínat. Co bolí, přebolí...Lidským bytostem byl dán dar největší, odpouštět...

Největší z pozemských darů z tebe mám
dvé životů jsi mi daroval
a jako Šimon, zvaný Petr
židu Šavelovi odpuštění dal,
i já v sobě pokoru a sílu mám...

Zlé časy pokryty prachem
pryč procházka nouzí a strachem
kroky mé vedly mne k prameni
mlžných par oči mé zbaveny
po cestě dlouhé opět vidí
zbavené prachu nánosu, srdce lidí...

Pavel, nejmenší, poslední z nás...
Ke jménu Šavel se znal.
A v srdcích obou nás nastal čas
jich bránu otevřít,
by vešel odpuštění dar...

Autor Sladkalu, 11.11.2010
Přečteno 295x
Tipy 17
ikonkaKomentáře (4)
ikonkaKomentujících (4)
ikonkaDoporučit (0x)

Komentáře
líbí

Moudře mluvíš, neb odpuštění třeba
/ pro nás, i pro druhé - a stačí se jen nebát/

14.11.2010 20:45:00 | šuměnka

líbí

Moc se povedla.

11.11.2010 22:34:00 | Psavec

líbí

Krásné, moc, moc, moc:-))

11.11.2010 18:29:00 | CULIKATÁ

líbí

Moc hezké.

11.11.2010 17:23:00 | carodejka

© 2004 - 2025 liter.cz v1.8.1 ⋅ Facebook, Twitter ⋅ Nastavení soukromí ⋅ Osobní údaje ⋅ Provozovatel