Věnováno jménu Pavel...

Anotace: Cesty naše a našich blízkých se často rozcházejí...Neměli bychom však na dobré , co z našich vztahů vzešlo, nikdy zapomínat. Co bolí, přebolí...Lidským bytostem byl dán dar největší, odpouštět...

Největší z pozemských darů z tebe mám
dvé životů jsi mi daroval
a jako Šimon, zvaný Petr
židu Šavelovi odpuštění dal,
i já v sobě pokoru a sílu mám...

Zlé časy pokryty prachem
pryč procházka nouzí a strachem
kroky mé vedly mne k prameni
mlžných par oči mé zbaveny
po cestě dlouhé opět vidí
zbavené prachu nánosu, srdce lidí...

Pavel, nejmenší, poslední z nás...
Ke jménu Šavel se znal.
A v srdcích obou nás nastal čas
jich bránu otevřít,
by vešel odpuštění dar...