Cizinka

Zmatená ze střípků, co posbírala z tramvaje,
polapená do vlastní pasti.
A venku obrázky, z těch střípků skládá je,
daleko od milované vlasti.

V krabičce špinavých zdí cizího města,
jak balerína tančí v piškotech,
řeči té nerozumí, neví kudy vede cesta,
tak přemýšlí o minulých životech.

Jejich svět je tady a ten její tam,
kráčí životem nejistě po ledu,
mezi světy propast, kterou sešít má,
led zatím ji udržel, tak kráčí kupředu.

Skrz ty oprýskané domy a závěje sněhu,
v koloběhu života se zaťatou pěstí,
prochází jak dítě, co zažilo něhu,
hledá a touží poznat své štěstí.

Matné stíny mlhy rozeznává snáz,
špínu z ulic jarní deštík odplavil,
v cizím městě dál ubíhá čas,
pryč je prokletí, kdy se s ní nikdo nebavil.