Meče v kostele

Anotace: Tak ještě jedna o bráškovi PS:Děkuju panu faráři že nám dovolil se rozloučit tak jak jsme chtěli a pustil nás ozbrojené do kostela

Co čumíte? Chcete vysvětlení?
Ano, on byl jedním z nás a to se cení.
Byl bojovníkem tělem i duší,
byl o hodně lepší než kdo z vás tu tuší.
Nic nešlo mu na ruku a o vše se musel prát,
pak tomu ještě i posměch váš poslouchat.
Tak jak pral se s osudem, málo kdo tu ví.
Jen pár přátel věrných, s meči stojí u truhly.

Nejvíc ubylo mu sil, to když ztratil Janu.
Tehdy ne jen jednu noc, probrečel až k ránu.
A když připočtete ztrátu otce, pak i matky.
K tomu od lidí morální zvratky.
Tak nelze divit se mu, že ztratil víru žít zde dál.
A nepomohlo ani pár přátel, co jistě miloval.

Já jsem hrdý že říkal jsem mu brácho.
Stejně tak i on mě nazýval.
Věděli jsme o sobě všechno.
Přesto co udělá .... jsem nečekal.
Ano byli jsme si hodně blízcí, nerozluční přátelé.
Stačilo jen pomyslet si a druhý už odpovídal zda jo či ne.
Bill a Bab, nerozlučná dvojka, pak Lišák s Jurou
a je celý čtyřlístek. Někteří z vás nás přehlíželi,
snad záviděli nám vlastní svět.

Jaký že byl? Byl vymyšlený. Žili jsme jej po nocích.
Teď navždy v něm už bude chybět, Hraničář co neznal hřích.
Ano náš svět byl fantasie. A přesto nám byl záviděn.
Když chodili jsme k ránu domů, málo kdo nám řekl dobrý den.
Tak teď už snad jste spokojení. O jednoho je zas míň.

Jediný co zůstal v Raťkách je jen Jura.
Z Order Dragonis zbyl jen stín.