S mlhou na řasách

Za denního svitu
v barvách podzimu
kroky tiše tmou zní
a oděná v kabátě
samoty odcizení
na pokraji sil
zachraňovat sny
co hynou jako květy
spálené mrazem
a pohřbené
v slzách
životem tápe
s mlhou na řasách
postříbřenou světlem zašlých lamp

do nitra schoulená duše
nepřipravená na bolest
zákeřných myšlenek
co rodí odpovědi
s ostrostí
samurajských mečů

.
.

vyhaslo slunce úsměvů
a místo pevné půdy důvěry
zůstal jen prach
v hradbách zdí

.
.

snad každý ví
že s nalomenými křídly
se létat nedá
že květ uvadne
když spálí ho mráz
a že neexistuje
perpetum mobile

.
.

ani v lásce...