Jako skleněná panenka
se cítím
dávno mě rozbili
slovním bitím
Střepy po zemi rozmetané
jen leží
bez života, chladně
peklo na zemi rozpoutané
Už tu nezůstává nic
co by za řeč stálo
nebylo toho moc
teď není ani málo
Víra v pohádku už mi skončila
srdce, duši, osobnost rozbila
jenže tohle přece skleněná panenka
nemívá
lásku, zradu, štěstí, city nevnímá
jsem jiná
Takovou panenku taky znám..Ale střepy snad přinášejí i štěstí..?:)
16.01.2011 13:31:00 | Black Oleander
Sleněná panenaka,byla křehká
jen ... život je hrana nelehká
na ni snadno spadneš.
Pak střepy se rozběhnou v šírý svět
ale vytvoří se nový...třpytící květ
který zavoní láskou...Drž se.
19.11.2010 22:55:00 | Danger
Jen si nenech pohádky nikým vzít! Neboj, bude zase krásně, rozkvetle a láskyplně.. :-)
19.11.2010 18:34:00 | Pevya
ženy jsou křehké..velmi křehké..
a když se jim rozbije duše..bývá to i fatální
ST
18.11.2010 07:22:00 | Mbonita
Gigi, lidé se mění a s ním život... nende, aby všecko zůstalo stejné... Tvá básenka je velice dobře podaná, přemýšivá a má v sobě opravdu hodně. Děkuju za přečtení. ST!***
18.11.2010 06:15:00 | NikitaNikaT.
Nádherná Giginko,přijde mi dost posmutnělá,tak Ti posílám culíček a pohlazení.Mávám na Tebe-ahóój:))
18.11.2010 04:54:00 | CULIKATÁ
Víra v pohádku už mi skončila
srdce, duši, osobnost rozbila
jenže tohle přece skleněná panenka
nemívá
lásku, zradu, štěstí, city nevnímá
jsem jiná...........
velice dobré.....S.T.
18.11.2010 04:35:00 | ZILA78