V životech
V životech
Zem se mi rozevře
mateřským objetím.
A mé rozhodnutí..stát se bytostí,světlem
uvítá s dojetím.
Já jí rukou drsnou pohladím..
..a cokoliv odpustím.
Slzy a nářky zde zanechám-je zvyklá
Bude si v nich číst
Dál vzít mohu si jen dým
Dým..z nějž stvořím nový domov
Dým,jež dal mi šat..i chuti světa pít.
Dým,jemuž věřím.
¨Na bedra naložím.(abych Vás cestou nepoztrácel)
a přidám do kroku.
Šťasten a utrápen
nevěříc proroku
Zpět neotočím se.
Zrno a chléb si odpustím..sytý
...z nových malých okamžiků
A strach nemám,jen zvědavost
..že v končinách neznámých
mohu ztratit další svůj život.
Posmrtný
Komentáře (5)
Komentujících (4)
Doporučit
Tisk
hodně povedený:o)moje myšlenky už taky chodily kolem takového tématu, ale tys to popsal výborně - už nemusí:o)
19.01.2006 10:55:00 | Markét
...jako ten strom, co k sobě život z listů bere
a prázdné schránky nechá rozpadnout na prach...
...pak s jarem žití do nové "hmoty" vleje,
ví, co je nekonečno...a vůbec nezná strach... :o)))
Tleskám!!!
17.01.2006 14:23:00 | Cecilka
Čtu to znova... subjektivně mi tam přebývá to poslední slovo, je zbytečně vysvětlující, ale nevadí...
16.01.2006 08:26:00 | Bajaja
