K jednorožci

Uvnitř nás teskno se rozeznělo,
na vás už téměř se zapomnělo.
Někam jste zmizeli před námi skryti,
jenže váš roh nám byl symbolem žití.

Pro samé lidství lid přichází o srdce,
nikdo už netuší co ještě vlastně chce.
Minula doba těch bezelstných pohádek
a lidé už nemají na svůj žal žádný lék.

Už je to dlouhé stovky let
a o víru přišel tenhle svět.
Tak tě tu prosím, vrať se k nám,
ty, jehož ze snů dlouho znám.

Byl jsi už příliš dlouho pryč,
navrať nám k našim branám klíč.
Navrať se nejčistší z dávných tvorů,
než se vše ztratí za lidských sporů.

Ty bytosti z dávných příběhů,
nedovol nám zde přijít i o něhu.
Navrať sem světlo, ty potomku luny,
než se vše změní v zmrzlé duny.

Když by ses vrátil ještě včas,
mohli by možná smát se zas.
Mohli by možná opět uvěřit,
proto tě žádám, nech nás zas tě zřít.