Jentak jdou
V rákosí uvítám..roubené jabloně
když slzy zadržím..pohledem na koně
Krásný a vznešený..jak jeden z tisíce
Vzpurností ukrádá z hořkosti měsíce.
Modří a šediví..honáci povětří
..na hřbetech meluzín nikoho nešetří
..Že stojím v obilí..nahý a svobodný
Mne si vem!-jestli chceš..Mne vichrem probodni
..jestli ne?..Tak se Ti pokloním
Zato že hlavu mou
..složil jsi ke koním.
Hodně mi říká koňská hříva...
jako malá jsem vždycky hrozně ráda
u táty v kovárně u kovadliny stála...
nádherná básenka!!!
17.01.2006 14:19:00 | Cecilka
Jeee, ahojinky. jůůů, já nemám slov. Ten vítr, co tě má probodnout je úplně skvělý. Neuvěříš, ale včera jsem taky začala psát něco, v čem byly jabloně :), hezké kontrasty. Však nemusím vůbec psát, jak ráda čtu tvoje dílka... Mno, prostě jako by mi šly z duše... minimálně za 500 - i kdybych ti ty bodíky měla dávat tedka každý den, 5x za sebou :)
15.01.2006 19:41:00 | Nausika