Hrobník

HROBNÍK

Mrtvý ten se nesměje,
hlína sněhem pokryta – hrobník tiše zakleje.

Lopata uvízne v ledové peřině,
kolemjdoucí přihlíží nevábné vidině.

Krajina sněhem zavátá,
žena padla k zemi – smrt zahrála si na kata.

Nyní leží v hrobě,
hrobník koná svůj úkon i v této roční době.

Oči zavřené, mrtvolně tuhá,
tvář hrobaře námahou rudá.

Konečky prstů modré, tělo tlející,
o kus dál v parku děti si hrající.

Vlasy co kdysi zářily,
za pár let zapomene se komu vlastně patřily.

Zbyde pouhý náhrobek, rozkládající se tělo,
za živa horoucí – objetí tak moc chtělo.

Žijme tak jakoby každý den byl náš poslední,
neboť nikdy nevíme kdy zaslechneme onu píseň pohřební.