Samota

Jak toulavá kočka
bez cíle,
stojím na břehu Styxu.
Je to konečná...a tečka ?
Ne ! Tu řeku, zápach věčnosti,
mlhou Avalonu přikryj, osude...

Studenej bledule, co světem proplouvá,
mé noci zná
a tisíc družiček, zlaté pochodně.
S kočičí lehkostí tmou se toulávám
hebounká bříška ťapek
co věrně hladívala Tvoji tvář,
v drobné šavle zloba změnila
zrezlé slzou kapek zpět je ukrývám...

Až břehy Styxu
odkryjí svou tvář,
s lehkostí šelmy se nalodím
jen dvě mince světu na oltář
potichu, měkkce se vytratím...