Čím je láska

Je zaráz žár a zaráz chlad,
dovede vzbudit pláč i rozesmát.
Je tichým tónem krysí flétny,
je ze světla i z půli tmy.

Je vlnou z vod, jež něžně hladí,
je tichý proud, co temně svádí.
Je fénixovým plamenem,
je sluncem, když je bílý den.

Je vínem s hořkou, sladkou chutí,
když do propastí hnát se nutí.
Za neúspěchů se ti směje,
však ve skrytu ti štěstí přeje.

Je úplňkovým měsícem,
v noci se mění v křehký sen.
Je stoupáním a písni vlků,
je ozvěnou všech cizích kroků.

Je září, vůní, bestií,
jen nerada nám promíjí.
Je peřím z křídel pegasů,
když známe ji, jsme bez hlasu.

Je nejkrásnější, ze všech citů,
Ač umí spálit najivitu.
Je věčností, je tónem z liry,
ač někdy zpřetrhá ti žíly.

Je melodií ptáků třpytu,
jež pějí píseň za úsvitu.
Ač může se někdy zdát zrádná,
tak není nikdy, nikdy chladná.

Je snad až neskutečně vzácná,
a její úloha je pracná.
Ač hrátky fér, to jí není vlastní,
tak díky ní jsou lidé (aspoň na okamžik) šťastní.