Dvě dlaně škeble

Dvě misky jedné škeble
Miska, ve které bydlí báseň, zažívá
útěky do písmenek,
květy růžové magnólie
a vůni kamenů

Ve druhé dlani položivota
se krčí tiše sůl, hlína a klíče,
které o sebe skřípou
ozubenými kolečky domova

***
Vyšla jsem z vany
s pěnou na koleně
a ručníkem kolem těla
směle požádala o číši vína
pro básníka ve mně
(zapomněla jsem, že mám na tváři masku,
která ubírá mému mokrému ženství
na prahu obýváku,
zapomněla jsem také,
že zde pozdně večeří syn,
který přede mnou skryl tvář do trika):-)
***

Někdy mám problém
dát něhu přísné matce ve mně,
někdy mám problém
přistřihnout motýlí křídla,
která by chtěla uletět od všeho,
ode všech…

A tak máčím svou perlu duše
ve vatě z mýdla,
a nevím, kdy a kolik
přisolit či provonět

Moje škeble jako motýl
přivírá a otvírá křídla dlaní
Je těžce závislá na teplotě okolí
(promíjím vaše nepochopení…)

Vy promiňte, prosím,
solničku, kterou si občas pletu
s namletým slunečním svitem

Z obou se rodí život
v kružnici vesmíru
Nevěříte?

Podívejte se do mých dlaní…