Pásmo

Mám ráda zimu, když je třpytivá
jak nadýchaná pěna u piva.
Mám ráda nebe, když z něj padá sníh,
tak bílý jak rty panen nevinných.
Mám ráda chlad, v němž mrzne lidský dech,
a led (když netvoří se na schodech).

Mám ráda záři světel z ulice
a všechny, kteří nosí čepice.
Mám ráda vzduch, co v peří nesou ptáci,
a stráně, na nichž tají sněhuláci.
Mám ráda zimu plnou nesnází,
když zjara smutně slabá odchází.

Mám ráda jaro, když se ještě stydí
a straní se všech – přírody i lidí.
Mám ráda slunko, mráz ze země tahá.
A sněženku, když mladá je a nahá.
Mám ráda trávu, když vyroste nová,
a nebe, když se barví do nachova.

Mám ráda píseň v jarním, šťastném hlase
a zlatý déšť, když zlatě červená se.
Mám ráda vánek, když nám hladí spánky,
a verše, které patří do čítanky.
Mám ráda večer, když se do snů halí
a květy, které vloni nedýchaly.

Mám ráda písně slavičího tria
a Špačky, kteří hrají Sibelia.
Mám ráda lásku, když se rodí v máji,
a milence, když touhou umírají.
Mám ráda jaro, když svou hlavu skloní
a ve vzduchu už léto sladce voní.

Mám ráda léto teplem vyšívané
a oheň, který ve mně vždycky vzplane.
Mám ráda strom třešněmi obalen
a chaos, když se budí zrána den.
Mám ráda desky učebnic a not,
a Prahu, když jedeme pro fagot.

Mám ráda týdny mimo kalendář
a klasy, které ztrácí dětskou tvář.
Mám ráda vodu, láká ke koupeli,
a myšlenky, co z hlavy uletěly.

Mám ráda les, když hořčáků je plný,
a tričko, když z něj nejdou vyprat skvrny.
Mám ráda, když si dělám to, co chci,
když píši pohled panu Roskovci.
Mám ráda léto, když se skvostně strojí,
ač z lesa voní kozáci a chvojí.

Mám ráda podzim, když se barví stromy
a den je přesto bezbarvý a chromý.
Mám ráda rosu, když se třpytí zrána,
a trávu, když je mrazem učesaná.
Mám ráda hřiby, temnou vůni lesů
a knížek, které do školy si nesu.

Mám ráda vichry, které dují sborem,
a červánky, když kvetou nad obzorem.
Mám ráda list, když mrtev padá k zemi
jak voják či tma v Praze nad věžemi.
Mám ráda mraky, když se zlobí, mračí,
a když z nich prší, mám je ještě radši.

Mám ráda krásu, když se v oknech skrývá,
než vytratí se kamsi do oškliva.
Mám ráda větry, vanou od severu
a tají v sobě chladnou nedůvěru.
Mám ráda podzim, hrušky ze zahrádky,
jen škoda, že den podzimní je krátký.

Mám ráda vzduch, když tancují v něm vločky,
a kapra nebo drobky od vánočky.
Mám ráda zvyky. Všechny, jsou-li naše,
a občas ráda mám i Mikuláše.
Mám ráda hvězdy vánoční i zlaté.
Co nejradši mám? KDYŽ SE USMÍVÁTE!