Trosečníci
Trosečníci
bouře střídá jemný vánek
moře s námi cloumá dolu a nahoru
jsme trosečníci do světa vrženi bez pozvánek
Už pěknou řádku let
vyhlížím pevninu,
dočkám se možná až jako kmet
věřím ale že ji neminu...
Komentáře (6)
Komentujících (4)
Doporučit
TiskSnad máš pravdu, Sunny, díky...
16.01.2006 14:51:00 | Ninala
No tak..já tomu stále věřím:o)jen se zadívat do těch všech barviček a i z bílé a černé si vykouzlit růžovou, zelenou, modrou či žlutou. Vždy jde jen o to věřit sama sobě, že dokážeš vzlétnout a pak...poletíš, navzdory tomu, že ostatní řekli ne...:o))
16.01.2006 14:50:00 | Sunny
Ano Sunny máš pravdu, jenže jako dítě jsem tomu fakt věřila že svět je a bude stále krásný a barevný...
16.01.2006 14:48:00 | Ninala
Hmmm, každý má ten svůj břeh, ke kterému směřuje. Třeba si jen tak z legrace kup krasohled. Pamatuješ?? Když jsme byli děti, dokázali jsme se do něj zasněně koukat celé dlouhé minuty. A svět byl nádherně barevný...
16.01.2006 14:12:00 | Sunny
Nemineš... a dobře to víš... ;o)
Moc hezky napsaná...
16.01.2006 13:56:00 | Cecilka
Moc pěkný
16.01.2006 13:28:00 | Chránič Zubů