Mlha přede mnou, mlha za mnou
vítr zpívá píseň smutnou.
Kde krásná krajina byla,
tam jen bílá mlhovina.
Reflektory se zakusují
do mléčné kaše.
Redaktor v rádiu oznamuje suše:
„ Pozor řidiči, jeďte obezřetně“.
Myšlenkami jsem doma,
v teplé náruči lásky,
vím, že z obavy o mě
mu přibudou vrásky.
Voláš:
“Už měl jsem strach. Jsi v pořádku?
Kousek od tebe, měli auta bouračku.
Jeď opatrně, nespěchej,
na paměti pořád měj,
že jsi mé štěstí, osud můj,
pro nás svůj život opatruj.“
Ta krásná slova hřejí mě u srdce,
ne, neboj nepropadnu panice.
Jak mávnutím proutku,
mlha mizí, silnice už není cizí.
Jsem u domu.
Srdce radostí mi poskočí,
miláček mě vyhlíží.
Už spěchá za mnou dolů,
z radosti a lásky mě zvedá vzhůru
…..........................a dlouze políbí.
krása ST!
27.11.2010 10:39:00 | xoxoxo
Ať záblesk lásky těla promění v oheň a nikdy ať nevyhasne. Moc hezky jsi básničku napsala s citem a velikou láskou.))
26.11.2010 13:50:00 | carodejka
mlha je tajemná žena
mizí v ní lidé beze jména...
někteří i navždy
jak zasaženi silou pažby zbraně
za ně prosím..
za všechny duše v mlze
tvrze přeceněných sil zbořte...
26.11.2010 13:37:00 | Mbonita
Já v mlze ráda jezdím moc
/ ta mystika má dvojí nádechy:
kousíček vzrušení a obavu
A to mi tvoří příběhy
jak by šly na pomoc
svou cestou svobody i útěchy
asi jsem na hlavu
ale třeba mlhou tou projedu do něhy...
26.11.2010 13:30:00 | šuměnka